Michaela Severová: Představovat krásno má smysl
Cestovní ruch není jen o číslech a statistikách – je to především o lidech, místech a příbězích. Finalistka ocenění Hrdinové cestovního ruchu 2025 vypráví o své vášni pro kulturní dědictví, výzvách při propojení památek s komunitním životem a o tom, proč má smysl představovat krásno.
Co pro vás osobně znamená práce se svazkem obcí UNESCO – co vás na ní nejvíce naplňuje?
Na práci v dobrovolném svazku obcí České dědictví UNESCO mě nejvíce baví to, že má smysl! Spolupráce mezi městy a obcemi, které mají na svém území památku UNESCO, je velmi různorodá, přínosná i zábavná. Snažíme se představit to nejcennější, co naše země má. Jsme hrdí, že památky světového dědictví se nacházejí právě v našich městech a že můžeme šířit jejich slávu dál. Vždyť co může být krásnější než představovat krásno?
Jak vnímáte roli kulturního dědictví v rozvoji cestovního ruchu a komunitního života?
Kulturní dědictví a kultura v nejširším slova smyslu mají obrovský vliv na rozvoj cestovního ruchu i komunitního života. Domnívám se, že není příliš vhodné tyto dva světy oddělovat. Kulturní dědictví je tu pro všechny – pro rezidenty i nerezidenty. Je jen na nás, zda a jak využijeme bohatství, které nám zde zanechali naši předkové. Důležité je samozřejmě myslet i na to, aby památky světového dědictví zůstaly zachovány i pro další generace. To je vlastně samotná podstata Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví, známého pod zkratkou UNESCO.
Co považujete za největší výzvu při propojení památek, místních obyvatel a návštěvníků?
Nejsložitější je najít rovnováhu mezi potřebami tří různých světů. Památky potřebují především ochranu, klid a odborný dohled. Rezidenti chtějí v místě žít, mít dostupné služby, práci a zároveň si udržet klid – ideálně bez přetlaku turistů. Návštěvníci hledají zážitek, často rychlý „wow efekt“ a pohodlí, mnohdy bez ohledu na místní. Výzvou je tedy vybalancovat všechny tyto potřeby a najít společnou řeč. Jinými slovy: udržet autenticitu daného místa, aniž bychom rozzlobili kterýkoliv z těchto světů.
Jaké projekty nebo iniciativy vás v poslední době nadchly svou vizí nebo dopadem?
Dlouhodobě fandím České unii cestovního ruchu, která sdružuje profesní organizace v oboru a snaží se, aby měl cestovní ruch lepší pověst. Lobuje za vyšší rozpočty ministerstev či agentury CzechTourism, propojuje podnikatele s neziskovými organizacemi a destinačními managementy a dává jim společný hlas. Oceňuji, že se snaží nejen hájit zájmy oboru směrem ke státu, ale také otevírat témata udržitelnosti, kvality služeb a dlouhodobé vize. Vytváří prostor pro diskusi a sdílení dobré praxe – a tím posouvá celý sektor dál. Jsem si jistá, že tyto aktivity mají velký smysl.
Jak podle vás může cestovní ruch přispět k udržitelnému rozvoji regionů?
Odpověď na tuto otázku by vydala na celou diplomovou práci. Klíčem je rovnováha – nejde o to nahnat co nejvíce lidí v turistické sezóně na jedno místo, ale rozprostřít návštěvníky v místě i čase. V Českém dědictví UNESCO právě realizujeme kampaň, která upozorňuje, že všechna místa UNESCO mají otevřeno celoročně. Ne každá památka, ale každé místo s památkou UNESCO. V každém z nich je co objevovat i v zimě. To může být přínosné i pro širší regiony – návštěvníci přinesou peníze mimo hlavní sezónu a pomohou zachovat služby, které by jinak zanikly. Organizované akce by měly být atraktivní i pro místní, čímž podpoří komunitní život, setkávání, a možná i zabrání vylidňování – mladí lidé budou mít důvod zůstat. A tak bychom mohli pokračovat.
Co pro vás osobně znamená být finalistkou ocenění Hrdinové cestovního ruchu 2025?
Nominace mi udělala velikou radost! Už proto, že ji udělují profesní asociace, které mají přehled o práci v oboru. Jsem ráda, že si všimly, že cestovní ruch lze dělat i na venkově. Obrovským překvapením bylo, že jsem nominaci proměnila ve výhru – díky mnoha hlasům ve veřejném hlasování. Získat takto prestižní ocenění je pro mě obrovská čest a zároveň závazek. Nevnímám to jako ocenění jen pro sebe, ale pro všechny „týmy snů“, se kterými pracuji – ať už jde o kolegy v Litomyšli, v Českém dědictví UNESCO, České inspiraci či v Českomoravském pomezí. Všichni jsou pro mě Hrdinové cestovního ruchu a někdy se divím, že mě se všemi projekty, akcemi a bláznivými nápady ještě nevypískali. Těší mě, že práce v cestovním ruchu a kultuře má smysl. Motivuje mě to pokračovat dál, vymýšlet nové projekty, na jejichž konci budou spokojené úsměvy všech – místních, turistů i organizátorů.
