Psala slohovky u Viewegha, časopisy vydává 20 let. Teď se zaměřuje na interiéry hotelů

Žena mnoha rozličných dovedností, která jde do věcí po hlavě a s touhou uspět – to je ideální definice podnikatelky. A přesně taková je i Jarka Chudá, zakladatelka vydavatelství 1.Press Real Group, do jehož portfolia spadá i tento magazín, a v současnosti i konzultantka pro hotelové či gastronomické provozy. Navrhne sezónní květinovou výzdobu, doporučí odpovídající matraci, zavede za návrhářem do nábytkového showroomu a napíše článek do časopisu. „Čeští hoteliéři jsou konečně ochotní připlatit si za kvalitu a uznat, že povedený detail dělá rozdíl,“ říká Jarka Chudá v profilovém rozhovoru.

Kdo je Jarka Chudá?

Holka, která v roce 2005, ve svých 22 letech, založila svůj první magazín pro hotely a restaurace. Do problematiky mě zaučovalo velké německé vydavatelství Deutscher Fachverlag, které u nás tehdy působilo. Brzy jsem vydavatelské činnosti i samotnému oboru hospitality propadla. Jako mládě jsem nikdy neuvažovala nad tím, že bych vydávala více titulů. Musela jsem nejdříve uzrát a postupně získat uznání okolí, což se podařilo, a vydavatelství se tak mohlo rozrůstat o další magazíny zaměřené třeba na retail nebo módu.

Kudy vedla cesta k tvé dnešní konzultantské činnosti?

Na různých tuzemských i zahraničních veletrzích jsem si vybudovala obsáhlou síť kontaktů a spoluprací. Zlom přišel po pandemii, kdy jsem využila možnosti zastupovat významné značky a dodavatele produktů pro hotelový byznys. Časem jsem poskládala opravdu zajímavé, a hlavně ucelené portfolio, s nímž nyní pracuji. Vycházím při tom z informací a různých zpětných vazeb od samotných hotelů, které se ke mně za ta léta přirozeně dostávaly.

Pojďme se ale ještě pobavit o vydávání časopisů. Jak se před dvěma dekádami rozjíždělo malé vydavatelství?

Za peníze, které jsem tehdy vložila do firmy, bych si mohla koupit svůj první byt. Byla to z mé strany hodně odvážná investice v řádu milionů, ale potřebná – potřebovala jsem smazat náskok konkurenčních titulů. To se podařilo, protože spousta z nich už na trhu nepůsobí.

Ty jsi však vydržela, a to i v nelehké době, která mediálnímu průmyslu příliš nepřeje. Trh zažívá různé negativní výkyvy, ať už jde o pandemii nebo zdražení energií. Co to znamená pro tebe jako vydavatele?

Přicházíš o inzerci, na které firmy začínají šetřit v důsledku zavádění úsporných opatření. A ty na taková hubená období musíš mít připravenou strategii. Já jsem si za celé ty roky nehrála pouze na manažerku, ale učila se. Absolvovala jsem kurzy na grafiku, online, správu webu, koučování. Miluji obchod. Makám na sobě, a pokud nastane výkyv trhu, tak mě to sice stojí hodně sil, ale dokážu za minimální náklady svépomocí udržet vydavatelství při životě. Nejsem závislá na redaktorech ani markeťácích.

Takže si napíšeš i potřebné články?

Ne, že bych to vyhledávala. Ale upřímně, mám dobrou průpravu – mým učitelem češtiny na základní škole byl totiž Michal Viewegh. My jsme se snad ani neučili gramatiku, jenom psali slohy a navštěvovali divadelní představení. (smích)

Jak se za dvě desetiletí v Česku změnila mediální krajina?

Z mého pohledu je to trochu smutný vývoj. Vyžívám se totiž v osobních vazbách, kontaktech, letitých spolupracích. Jenže doba se zrychlila a s ní se roztočila fluktuace spolu s anonymitou. Lidi, než by byli nějakým směrem vyhranění a budovali si jméno, tak se spíše hledají. Mám pocit, že umění vybudovat vztah, tvořit přátelské vazby nad rámec byznysu a najít si čas na kafe se velice rychle vytratilo, a to je obrovská škoda. Alespoň se na tiskovkách potkávám se starší generací redaktorů, kteří ještě zůstali sedět na svých místech. I těm ale nyní konkuruje umělá inteligence.

Píše už za tebe články?

To ne. Používám ji spíš k tvorbě strategií a prodejních modelů. Jsou to takové odrazové můstky ukazující na možnosti, které by člověku normálně asi utekly.

Co perspektiva vydavatelské činnosti pro příští roky? Udrží se tištěná média na trhu?

Nebudeme zavírat vydavatelství kvůli tomu, že print jde obecně dolů. Většinu titulů pojedeme online. Pořád věřím tomu, že i dnes je možné přicházet s krásnou komunikací, která pomáhá značkám a produktům a zároveň baví publikum. Pyšním se roky budovanou základnou čtenářů i inzerentů a jako vydavatelka se nebojím nových, osvěžujících formátů.

Jsi odbornicí na horeca segment, sleduješ trendy. Který z těch posledních se ti vybaví?

Uvolnění hoteliérů. Jsou citlivější na témata, která je před deseti lety absolutně nezvedala ze židle. Ať už je to životní prostředí a udržitelnost, nebo důkladnější péče o hosty.

Jak se dnes v hotelech pečuje o hosty?

Existuje snaha je více poznat, vybudovat vztah, komunikovat prostřednictvím uvolněnějšího personálu. U stálých hostů už třeba recepční znají i rodinné příslušníky a dokáží se bavit o osobních záležitostech. Nejde pouze o byznys, ale i o vazby až na přátelské úrovni a individuální plnění potřeb. Jde o posun od „máme v nabídce“ po „vyjdeme vám vstříc“.

Propisuje se nedostatek kandidátů na trhu práce také do hotelnictví?

Je velký problém najít spolehlivé zaměstnance. Proto se majitelé a manažeři o své lidi starají více než dřív. Vedoucí se bojí něco vytknout recepční, protože ta by také následujícího dne už nemusela dorazit do práce. Prozaměstnanecký přístup se nyní zaměřuje na zesílení vazeb v týmu, podporují se teambuildingy i vzdělávání. Protože tichý odchod dámy nedlouho po tříměsíčním zaškolení v rámci housekeepingu, ten prostě bolí.

Budou nás nakonec v hotelech obsluhovat roboti? V Japonsku už to tak prý leckde částečně funguje.

Hoteliéři jsou sice otevřenější technologickým novinkám, ale chtěla bych teda vidět, jak důkladně dokáže ustlat postel. (smích) Určitě se ale prosazuje určitá anonymita v check-in zóně, například pomocí různých samoobslužných kiosků. Základním elementem hotelu ale pořád zůstane lidskost. Můžeš mít sebekrásnější designový interiér a armádu robotů, ale jakmile chybí usměvavý člověk, který poskytne servis, přijme pochvalu i stížnost a kterého můžeš o něco požádat, tak to prostě nebude fungovat. Ano, v kavárně ti může robot přivézt kafíčko, a moji dcerku to možná bude bavit, ale já mám přece jen raději lidi.

Poslední dva roky mapuješ novinky na zahraničních horeca veletrzích a poznatky pak zúročuješ jako konzultantka. Je o zahraniční produkty a zkušenosti zájem? Zdá se mi, že v současnosti vítězí spíš lokální přístup.

Ano, většina firem se soustředí na domácí či rovnou regionální dodavatele. Často ale kvůli tomu přicházejí o šmrnc a focus na drobný detail. Právě on dělá z výrobku či služby něco inovativního, a s tím se v Česku příliš častonesetkávám. Pro mě jsou zajímaví zahraniční partneři disponující logistikou, dlouholetou tradicí, rozsáhlými skladovými zásobami a silnou pozicí na trhu. Na sledování trendů zaměstnávají celé týmy, takže si mohou dovolit jednou až dvakrát ročně přijít s inovací. V nabídce ponechávají oblíbené kolekce a vedle nich točí novinky. Je to hodně odlišné od běžného přístupu v Česku a já v tom spatřuji mezeru na tuzemském trhu.

Jak tedy vypadá běžná schůzka s horeca konzultantkou?

Opravdu hodně si povídáme! Probereme náladu v podniku, informace a tendence z trhu, které čerpám od svých četných zdrojů, seznámím se s nabídkou, vizuálním prostředím i celkovou atmosférou, chováním personálu. Záleží také na účelu schůzky. Podniky se většinou chtějí posunout v konkrétních parametrech, začít více těžit z konferencí, modernizovat, odlišit se, získat konkurenční výhodu… Do dvou týdnů od schůzky jsem většinou schopná navrhnout řešení.

V čem může spočívat?

Jak jsem již zmínila, využívám ucelené portfolio partnerů, kteří disponují netuctovými produkty a poradenským servisem. Je pak hračka vybrat správné matrace, vyměnit omšelé ložní prádlo, pořídit masážní a chladicí lůžka pro wellness, navrhnout nábytkovou sestavu do konferenčního sálu nebo vymyslet nový interiérový look třeba pomocí sezonních květinových dekorací. S projektanty vytváříme floorplány a návrhy celých místností, chodíme s klienty do showroomů sáhnout si na materiál a posedět na něm. Řešíme ergonomii a akustiku.

Už jsme probrali, jak hotely pečují o hosty i zaměstnance. Jaké jsou trendy týkající se vybavení?

Jednoznačně vede minimalismus a jakési odlehčení. Důraz se klade na hravý detail, linie, barevnost, lehkost, kvalitní materiál i spolupráci s designérem dané značky. Praha je v evropském měřítku kongresovou špičkou a hotely proto do tohoto typu vybavení začaly hodně investovat. Aby bylo funkční, pohodlné a hezké. Do Česka konečně vstupují barvy a díky opravdu široké nabídce dodavatelů je lze atraktivně kombinovat, proto se hoteloví hosté mohou cítit více jako doma. Setkávám se s čím dál větší odvahou investovat do kvality a unikátního řešení. Protože zcestovalí lékaři a IT specialisté kvalitu i v malých detailech už tak nějak očekávají…

Jarka Chudá – projekty:

www.1prg.cz
www.svethoreca.cz
www.hoteltrend.cz