Vinařská turistika se v posledních letech proměňuje rychleji než kdy dřív. Hosté přijíždějí za vínem, ale odjíždějí kvůli zážitku. A právě ten dnes rozhoduje o tom, zda se do regionu vrátí. Markéta Kováčová, ředitelka hotelu Pavlov, patří k lidem, kteří tuto změnu sledují z první linie. V prostředí, kde se potkává tradice, gastronomie, osobní příběhy vinařů i rostoucí konkurence, hledá rovnováhu mezi kvalitou, cenou a autenticitou.
Jaké změny v chování návštěvníků vnímáte u vinařské turistiky v posledních letech?
Vnímám, že se dnes velmi silně řeší jak cena, tak samotný zážitek, a vždy jde o určitý balanc mezi těmito dvěma faktory. Zároveň se ale ukazuje, že u zavedených a kvalitních akcí je návštěvník ochoten akceptovat i vyšší cenu – pokud ví, co dostane, a má s akcí dobrou zkušenost. U nových projektů jsou lidé přirozeně opatrnější, ale v našem regionu cítím otevřenost a ochotu dát novým akcím šanci. Hosté dnes často zůstávají kratší dobu, což klade větší důraz na intenzitu a kvalitu prožitku. Co se týče samotného obsahu, je to velmi individuální. Někdo hledá osobní setkání s vinařem a příběh místa, jiný především atmosféru nebo doprovodný program. Klíčové je podle mě tyto prvky skloubit tak, aby celek fungoval přirozeně a působil autenticky.
Co považujete za klíč k úspěšné organizaci vinařské akce nebo stezky, která přitahuje nové hosty a zároveň si udržuje autenticitu?
Za zásadní považuji kombinaci kvalitního programu a atmosféry. Program je důležitý, ale atmosféra je to, co mu dává smysl. Pokud se lidé cítí dobře, drobné organizační nedokonalosti jim většinou nevadí. Naopak ani sebelepší program nedokáže zachránit akci, kde se hosté necítí příjemně a vítaně. Velmi důležitá je pro mě úzká spolupráce s místními vinaři. Podpora pavlovských vinařů je dlouhodobě základem našich akcí i fungování hotelu a restaurace. Hosté přijíždějí za konkrétním místem a jeho víny – a právě to by měli dostat. Osobní kontakt, lokální znalost a autentický zážitek jsou nenahraditelné. Snažíme se, aby naše akce působily osobně a přátelsky. I díky tomu se k nám hosté pravidelně vracejí. Jarní vinařská stezka je z velké části tvořena stálými návštěvníky, kteří se na ni každoročně vracejí, a zároveň ji objevují i noví hosté. Za zásadní považuji zachování kvality. Cena by nikdy neměla být na úkor kvality a kvalita by neměla ztrácet smysl kvůli ceně. Pokud jsou nutné změny, měly by být citlivé a co nejméně zasahovat do celkového dojmu a komfortu hostů.
Jaké trendy ve vinařské turistice a organizaci vinařských akcí očekáváte v následujících letech?
V posledních letech výrazně přibylo větších akcí a akcí festivalových formátů. V našem regionu je dnes nabídka velmi pestrá a host si může téměř každý víkend vybrat jiný typ vinařské, gastronomické nebo zážitkové akce. Konkurence je vyšší, ale zároveň to potvrzuje sílu a atraktivitu lokality. Komornější akce osobně vnímám jako velmi příjemné a osobní. Každý formát má své místo – záleží na typu hosta i jeho očekávání. Rodiny, páry i skupiny přátel hledají rozdílné zážitky, a právě tato rozmanitost je podle mě jednou z největších výhod regionu. Vidím silnější propojení vína s gastronomií, příběhem a prostředím. Hosté dnes hledají přidanou hodnotu – něco, co je překvapí a zanechá v nich silný dojem. Právě tento pocit smysluplného zážitku bude do budoucna stále důležitější.
Co vás osobně na práci v oblasti vinařské turistiky a organizace akcí nejvíce těší a motivuje pokračovat dál?
Na začátku jsme se věnovali většímu množství vinařských i gastronomických akcí. Postupem času, kdy se turistika v regionu výrazně rozrostla, jsme ale zjistili, že nechceme jít cestou kvantity. Některé projekty už nebylo možné dál rozvíjet tak, aby si zachovaly smysl i kvalitu. Zůstali jsme u Jarní vinařské stezky, která je komorní akcí pro zhruba šedesát hostů. A právě tato akce mi i po letech dává obrovský smysl. Je určená především našim stálým hostům, kteří ji berou jako symbolické zahájení sezóny. Je to den plný vína, jídla, hudby a osobních setkání – vinaři jsou po celý den k dispozici a hosté s nimi mohou mluvit i poznávat jejich příběhy. Celá akce má velmi přátelskou, až rodinnou atmosféru, a i já sama jsem po celý den její součástí. Právě tahle osobní rovina, blízkost k lidem a pocit, že děláme něco, co má skutečný smysl, je pro mě největší motivací. Pavlov pro mě není jen místo k práci. Je to prostředí, ke kterému mám silný vztah a které mě dlouhodobě inspiruje pokračovat v tom, co děláme – s respektem k místu, lidem i tradici.
Foto: Hotel Pavlov
Hotel Pavlov
